Historie je dost zajímavá a DeLormové/DeLolmové (nevíme proč někdy používají ve jméně r a někdy l) jsou prastarý rod a dohledáno máme před rokem 1500 (Francie a Švýcarsko). Část DeLormů/DeLolmů dělala hodináře, a proto ta návaznost na krále (nebo vysoce postavené lidi). Např. Thomas de Lorme (1661-1708), mistr hodinářský a obchodník v Ženevě; Théophile de Lorme (1691-1750), hodinářský mistr a obchodník v Kasselu, dvorním hodinářem landkrabat von Hessen - Cassel a králů švédských; Antoine Nicolas Delolme (1752-1836), dvorní hodinář, představený evangelické obce v Braunschweigu; Henry DeLorme (1799-1878), hodinář v Londýně a Ženevě a další.

Praha a DeLormové/DeLolmové:

Ferdinand Delorme (1755-1827) obchodník a manželka 1783 Maria Anna Schell in Prag (1759-1815) dcera obuvníka v Praze Jana Schell (1713-1802). Ferninand Delorme byl Svobodný zednář a velmistr lóže "U tří korunovaných hvězd", založil německou evangelickou obec v Praze, podporovatel sirotčince sv. Jana Křtitele.

Vlastnil v Praze nemovitosti:

Zámek Lochkov, Zámek (vilu) Portheimku na Smíchově (svého času nesla název Delormka), dům v Karmelitské ul. č.381-15, dům v Helichově ul. č. 1

Obchody:

Byl velký obchodník a vše dodnes neznáme - byl prvním výrobcem cikorkové kávy v Česku, snad dělal i něco do zlata, s hraběnkou Theresia von Künigel (byla manželkou hraběte Kašpara Hermanna Künigel) vlastnil obchod se střižním a galanterním zbožím apod.

Evangelická obec v Praze:

Spoluzakladatel a podporovatel německé evangelické obce v Praze.

Svobodný zednář:

Zakládající člen zednářské lóže - U tří korunovaných sloupů.

1807 - Sestřenka Louise Delolme v Praze:

Sestřenka Louise Delolme (vychovatelka a přítelkyně princezen) na Smíchově (1807-1810).

Na jaře roku 1807 opustila domov v Braunschweigu 16ti-letá sestřenice Louise Delolme a přijela za svým strýcem, obchodníkem Ferdinandem Delormem, aby na Smíchově u Prahy pobyla tři roky. Anně, nebo-li Nanny bylo tehdy 12 a její jediná sestra Therese (pět sourozenců zemřelo) byla již tehdy vdaná za pana Weissenbergera. Co přimělo Ferdinanda Delorme vzíti k sobě svou neteř? Hlavním úmyslem bylo asi osamělý dům nově oživit a mladší sestřenici přivézt starší přítelkyni a vůdkyni. Louise a Nanny uzavřely přímo horoucí přátelství, jehož nezkalená věrnost a vroucnost oběma sestřenkám vydržela až do posledních dnů života, ač osud je oddělil nejen prostorem, ale určil jim i úplně odlišné životní cesty.

Náhodou se nám dochovalo, že Ferdinand Delorme a skrze něj také jeho neteř byl ve společenském styku s osobnostmi okolí kurfiřta Wilhelma I. von Hessen, který odsunut Napoleonem ze své země roku 1806, strávil několik let v Praze až do obratu v roce 1813, který mu umožnil návrat do jeho rezidence.

Na jaře 1810 znamenal sňatek Louisiny nejstarší sestry Elise konec pražského pobytu. Byla nástupkyní své sestry a tak "byla povýšena", jak žertem říkávala "z vychovatelky (Obersthofmeisterin) své milé sestřenice na vychovatelku princezny." Touto princeznou (pozdější královnou) byla Caroline Amalie z vévodského rodu Schleswig-Holstein-Sonderburg-Augustenburg, vedlejší linie dánských králů. Byla o 5 let mladší než Louise.

1811 - Státní bankrot a Ferdinand Delorme:

O největší část svého jmění přišel Ferdinand Delorme roku 1811. Velkou část měl uloženou v tzv. bankocetlích (o těchto nešťastných poukázkách vydávaných 1761 - 1806 vídeňskou městskou bankou píše Ottův slovník). 15. 3. 1811 byl vyhlášen státní bankrot a nominální hodnota bankocetlí dle finančního dekretu z 20. února devalvovala na 1/5 své hodnoty. Stát se tak zbavil čtyř pětin svých dluhů tím, že je z 80% přesunul na obyvatelstvo. Lze tušit, že "vysoká životní úroveň", či "příznivé majetkové poměry", kterým se doposud rodina těšila, následně doznaly změny. Víme však, že vilu na Smíchově - Delormku Ferdinand do konce života neopustil, a také v církvi a na dobročinném poli zůstal aktivní. Ani svatba dcery se jistě neobešla bez věna. 11. 6. 1811 se 16ti-letá Anna Katharina Elisabeth Theresie "Nanny" Delorme, katolička, narozená 9. 6. 1795, vdává ve smíchovském farním kostele v Praze za 30ti-letého Josefa Brzoráda (1777-1857), majitele statku Lochkov.

1815 - Úmrtí manželky:

Roku 1815 umírá Ferdinandova žena Marie Anna. Oznámení, které si jako příklad jeho slohu do své sbírky uložil jeho vnuk Vilém Brzorád znělo takto: "Dnes odpoledne v půl páté ukončila moje žena Marie Anna Schell po dlouhém nevýslovném utrpení velmi lehce a v neočekávaném okamžiku svou pozemskou pouť na následky celkové vodnatelnosti. Nedokončila svůj 56 rok života, z čehož 32 let žila jako nejvěrnější družka mého náročného života a nejněžnější matka. Její tělesné pozůstatky budou pohřbeny v pondělí 9. tohoto měsíce odpoledne ve tři hodiny v tichosti na malostranském božím svatém poli. Den poté v deset ráno za ní bude čtena zádušní mše ve zdejším farním kostele sv. Filipa a Jakuba, na kterou vás tímto zvu. Smíchov 7. ledna 1815. Ferdinand Delorme" Náhrobní deska (viz.foto) je umístěna ve středu severní zdi malostranského hřbitova. (Původní hrob manželů mohl být umístěn ve východní části hřbitova, která byla zrušena při výstavbě Plzeňské ulice.)

1816 - Svatba:

7. 5. 1816 se dle matričního zápisu kostela sv. Filipa a Jakuba na Smíchově 60ti-letý vdovec Ferdinand Delorme z čísla 53 na Smíchově (nekatolík - "reformiert?") oženil s 26 let starou Theresií, jejíž otec byl zemřelý "Franz Pichel/(Pistel?) Stadrath" v Praze rodilý tamtéž. Svědci Franz Till, Handelsmann a J. L. Hacka, Kaufmann. Theresia Delorme je pak kmotrou dětem Brzorádovým z Lochkova.

1827 - Úmrtí:

Ferdinand Delorme umírá 30. 5. 1827. Vzpomínce na něho věnovala jeho dcera Anna následující slova: "Ferdinand Delorme, pražský občan a obchodník narozený v Braunschweigu 20. 8. 1755, přestože nebyl Čech, miloval činně svou druhou vlast a neúnavně se snažil šířit kolem sebe štěstí a spokojenost. S křesťanskou trpělivostí přijímal také z rukou prozřetelnosti hořké osudy a následoval ochotně jejímu hlasu a 30. 5. 1827 ve 4 h. ráno zemřel. Milující manžel zvlášť vzorně dobrý a pečlivý otec odpočívá po boku své ctné a věrné manželky a jeho památka zůstává jeho blízkým drahá a nezapomenutelná.

1838 - Návštěva dánské princezny:

V červnu 1838 navštívila lochkovské Brzorády-Delormy dánská princezna, od roku 1839 královna Karoline Amalie von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Augustenburg (1776-1881), svěřenkyně, ale i přítelkyně Louise Delolme. Augusta Brzorádová (1851-1940) na tuto návštěvu vzpomíná roku 1935 v novinovém článku: "Mezi Kuchelbad a Radotínem prolamuje boční údolí příkrý břeh Vltavy. Jedna hrana tvoří kulatý vrchol hory, za kterým se ukrývá vesnice a statek Lochkov. Ten kopec se jmenuje Karolinenberg. Proč je tomu tak se ví spíše v Kopenhagenu než v Praze. ... Jak vroucí byl přátelský vztah mezi princeznou, pozdější dánskou královnou Amálií a její dvorní dámou a přítelkyní Louise Delolme vidíme z toho, že Delormy navštěvovala v Braunschweigu i na Lochkově. To bylo v červenci 1838. Ptala se, jak se ten kopec, ze kterého se tak krásnému výhledu na údolí Vltavy těší, jmenuje. Řekli jí, že jméno nemá. Tak by se mohl jmenovat Karolinenberg - Karolinina hora, rozhodla princezna. Princezny si něco takového mohly dovolit. Zvláště taková dobrá princezna. U příležitosti její návštěvy byl založen první dětský zaopatřovací ústav, a to dle vzoru koppenhagenského. To, že tehdy na tom kopci vedle princezny stála babička Augusty Brzorádové (Anna Brzorádová, roz.Delorme, pozn.aut.), která se celý život (1881-1916) o vinohradskou "Kindergarten" starala je podivuhodným řízením osudu."

1842 - Návštěva dánského malíře

Malíř Thorald Læssøe na Lochkově.

Roku 1842 navštívil Lochkov dánský malíř Thorald Læssøe (1816-1878). Byl synem tehdy významné a literárně čilé hostitelky uměleckých kruhů v Kopenhagenu Margarete Juliane Signe roz. Abrahamson, se kterou se znala Louise Delolme a studoval Kunstakademie v Kopenhagenu a maloval krajinu a architekturu. Do Prahy ho přivedly studie a Lochkov navštívil s odvoláním na známost s Louise Delolme. Dostalo se mu zde přátelského přijetí, které ho přivedlo k užšímu vztahu k Louise ještě více, než jeho onemocnění, či jeho citlivá, melancholická bytost. Namaloval pro Louise Delolme i pohled na Lochkov a to sice na desky jím samým vyrobené, který si Louise pověsila nad psací stůl.

1892 - Vzpomínka v dopise na Ferdinanda Delorme

Vilém Brzorád vzpomíná v dopise z roku 1892 na svého dědu Ferdinanda Delorme takto: "Později se věnoval obchodu, vedl v Praze obchod s výrobky galanterie, které se vyznačovaly nestálostí (vrtkavostí) a vkusem (die sich durch Labilitaet und Geschmack auszeichneten) a přestože začal obchod pouze s vypůjčenými penězi, vydobyl si značné jmění. Ferdinand Delorme požíval velké úcty a důvěry u svých spoluobčanů, takže byl delší dobu představeným německé evangelické obce v Praze a vedoucím pražského sirotčince a také inspektorem statků hraběte Tomtalais v Čechách. Jako obchodník opakovaně cestoval do německé říše, Francie, Itálie a Polska) Ovládal francouzštinu slovem i písmem stejně dobře jako němčinu a byl co se týče národnosti a náboženství tak uznalý a tolerantní, že s ohledem na poměry svazku, ve kterém žil, nechal své děti vychovat v katolické víře[28] a řádně vyučit v českém jazyce. Ve svém okolí platil za člověka s jasnou hlavu, který dovede dobře poradit také ve věcech, které nespadají přímo do jeho oboru."

Odkaz na rodokmen (čerpáno také z pramenů a bádání pana Steinabauera):

https://www.steinbauer.biz/familytree/Delorme.htm

Obraz Ferninada DeLorme

Delormka alias dnešní Portheimka na Smíchově

Zámek Lochkov - ten patřil DeLormům